Letos se nám sešla celá řada solidních oolongů ze severního Thajska, kde se docela ve velkém pěstují taiwanské kultivary čajovníku. To by se dalo říct i o kultivaru Ruan Zhi známém také jako Qingxin nebo kultivar n. 17. Ačkoli tento kultivar původně pochází z Číny, na tyto Thajské plantáže se dostal z Taiwanu, kde je také pěstován.
Tento kultivar je (aspoň pro mě) charakteristický patrnou sladkostí, které si všimnete již po zahřátí lístků. Ve vůni je také patrná určitá míra oxidace (zřejmě vyšší než např. u Jin Xuan oolongu z Thajska), květové podtóny a určitá atmosféra, která mi asociuje vůni vzduchu po letní dešťové přeháňce (odpusťte mi tak volnou asociaci :-) ). Po zalití voní lístky patrně "zeleněji" - vegetálněji a sladká vůně je spíše upozaděna. Stále je však patrná. V chuti je čaj opět vegetální a sladký - až připomínající bonbony. S touto asociací jsem se setkal jednou dříve u taiwanského čaje ze stejného kultivaru, zde se jedná spíše o podtón. V těle je čaj plný a dlouze doznívá.
| Kategorie: | Thajské |
|---|
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.